Výstava Miroslav Sychra LX
Úvodní slovo prof. Pavla Diase

Městské muzeum a galerie ve Svitavách
13. 3. - 9. 5. 2010

Obrazy Miroslava Sychry ve Svitavách 13. 3. 2010.

Když jsem byl požádán o uvedení této svitavské výstavy, přijal jsem to s radostí ze dvou důvodů. Na Svitavy mám výborné vzpomínky. Řadu let se mi ráno, v den mých narozenin, ozve gratulant ze Svitav, aby mi popřál. Jednou se stalo, že se tento hovor opozdil a já už měl starost, že se pravidejně volajícímu něco přihodilo. Přání jsem se dočkal a spadl mi kámen ze srdce.

Měl jsem zde ve Svitavách svou vlastní výstavu s mýmí brněnskými studenty. Byl jsem zde na několika jiných výstavách. Rovněž na české premiéře filmu „Schindlerův seznam“. Také jsem se účastnil s panem Noskem aktivit svitavských amatérských fotografů. V nedalekém Brněnci a okolí jsem fotografoval. To vše se odehrávalo pod taktovkou milé dámy, paní Mauerové, mé každoroční gratulantce. Děkuji jí.

Druhým důvodem je skutečnost, že s vystavujícím umělcem fotografem jsme nepřímými spolužáky, na námi milované brněské ŠUŘCE. Oba jsme vděčnými studenty našich profesorů, zejména našeho K.O.Hrubého.

Dnes jsme zde proto, abych uvedl výstavu fotografií svitavského rodáka, fotografa výtvarníka Miroslava Sychry. Své první odborné fotografické vzdělání získal na střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, kde jeho hluboký zájem o fotografii podnítil profesor Karel Otto Hrubý. Po vzoru svého učitele se mladý Sychra zabýval prvním fotografováním krajin Pálavy, Vysočiny, Valašska a Slovenska. Vedle krajin jsou to dokumentární fotografie lidí Liptovské Tepličky, kam začal jezdit ještě se svým profesorem. Už jako student Sychra aktivně obesílá fotografické soutěže a účastní se řady výstav. Po maturitě ho fotografie profesně zavedla do Ostravy, kde byl zaměstnán. Začíná studovat uměleckou fotografii na FAMU. V tomto období opouští fotografování krajin a lidí a začíná s fotografováním neživých scén, kompozic předmětů. Tady je začátek Sychrových osobitých fotografických zátiší. První z nich jsou ještě černobílá, ale později je oživuje kolorovám. V rocě 1978 své studium na FAMU u profesora Jána Šmoka úspěšným absolutoriem končí.

Absolventský diplom Sychrovi otevírá možnost pracovat jako fotograf výtvarník ve svobodném povolání. Profesionalizuje se a své zakázky realizuje převážně na Moravě. Nezapomíná na své tvůrčí umělecké zájmy, které vyúsťují v řadu výstavních prezentací doma i v zahraničí. Profesní zakázková práce a porevoluční vstup na politickou scénu ho časově omezí ve volné tvorbě téměř na 10 let.

Začátkem nového století se Miroslav Sychra vrací ke svým osobním tvůrčím uměleckým aktivitám v objevované estetice fotografovaných věcí - předmětů, evokujících jeho výtvarnou inspiraci, nalézanou v opuštěnosti staré industriální architektury na Svitavsku.

Jde o detaily mizejících technologií, struktur torz výrobních hal, mizejícího světa starých továren. Jeho nové úsilí vyúsťuje realizacemí řady dalších výstav nové inspirace. Tématické cykly „Zatiší z fabriky“, „Zátiší fabrická aneb návrat“, „Řeka Svitava“ a „Fabriky řeky Svitavy“, jsou výsledkem autorovy zaujaté umělecké práce v posledním desetiletí...

V jeho díle, od začátku, dominuje výtvarnost, kompozice a světlo, které spolu s jeho úsilím vytváří osobitou estetiku. V jeho prácí, dojde k několika proměnám. Analogová fotografie je vyměněna za digitální. Ruční kolorování nahrazuje práce na počítači. Obrazové výstupy nejsou klasické fotografie, ale barevné tisky. Sychrúv zájem spočívá v tvorbě výtvarných fotografických děl, užitých především v interiéru a proto je vždy vhodně adjustuje, nebo jen rámuje, ať už jsou tištěné jako grafiky na papíru, či jako obrazy na plátně.

Na této výstavě je cca 80 fotografických výtvarných obrazů Miroslava Sychry, ve kterých téma je vyčerpáváno s ohromnou autorskou fantazií a velkým umem.

Jde také i o memento upozorňující na historickou slávu našich textilek. V sérii obrazů struktur osnovy textilu v zastavených tkalcovských strojích. Je to fragment opuštěnosti uprostřed výroby, jakoby se člověk měl po polední přestávce vrátit k nedokončenému dílu. Sychra povyšuje téma na výtvarný symbol pomíjivosti. Světlo umocňuje naléhavost už jen vzpomínky a barva dodává rytmus.

Jednou jsem slyšel, že první bílá komponovaná, černobílá Sychrova zátiší připomínají práci Jana Svobody. Není tomu tak. Jde o naprosto o jiný koncepční princip, jemně naznačující respekt k tomuto výzamnému tvůrci. V jedné skupině fotografií kompozic dřevěných předmětů cítím dotyk vzpomínky na Vladimíra Preclíka. Jindy je to reflexe 60. let, a na strukturách povrchu tmavých strojů zavane vzpomínka na Vladimíra Boudníka.

Temnota tmavých prostor a černých strojů, škrábanců a zářezů na jejich povrchu mi evokují vrásky na „tváří“ odložené techniky. Vidím dotyky rukou člověka, po generace uhlazující povrch kovových těles. Ve tmavých kompozicích je odloučení, jako vzpomínka na krásnou historii, kdy práce byla skutečnou hodnotou, pýchou poctivých lidí.

V některých obrazech továrních interiérů cítím strasti bolestně trestaného národa, který v Brněnci našel záchranu. Stopa jednoho ze spravedlivých.

V cyklu Fabriky řeky Svitavy je zakódována krása přizpůsobivosti přírody, zahlazující stopy po dějinách dobrých i smutných, s nostalgií po té lepší pověsti historie.

Zcela nepřehlédnutelný je autorský koncept komponování obrazů „na výšku“. Sychrovým obrazům toto řešení nejen „sluší“, víc, stimuluje to záměr jeho autorského poselství.

Tato svitavská výstava sumarizuje autorovu tvorbu v jubilejním roce jeho šedesátin. Je evidentní, že tvůrčí elán autora neopouští. Naopak, drží ho v krásném napětí radosti z pokračující práce. K tomu mu přeji stále bohatou inspiraci, výdrž a hodně sil do dalších let. A návštěvníkům výstavy ve Svitavách krásný kulturní zážitek...

Pavel Dias - březen 2010